Bhikkhunī je plně ordinovaná Buddhova žačka. Mnich je nazýván bhikkhu. Proces bhikkhunī ordinace se skládá ze čtyř fází:

Fáze 1: Laická praktikující na sebe nejprve vezme pět bodů výcviku (pañca sīla). Stále je laickou osobou, rozhodne se žít svůj laický život v souladu s Buddhovým učením a respektovat pět základních pravidel pro laické praktikující.

Fáze 2: Laická žena žije v klášteře (upāsikā). Nosí bílé oblečení a dodržuje 8 nebo 10 bodů výcviku a další pravidla výcviku.

Fáze 3: Dalším krokem je odchod do bezdomoví (pabbajjā) a přijetí novicky (sāmaṇerī), která se uchází o plné členství v mnišském řádu, v mnišské komunitě (bhikkhunī saṅgha). Sāmaṇerī je pāḷi výraz, který označuje "asketického praktikujícího." S tímto krokem je spojené nošení mnišského roucha. Jako sāmaṅerī absolvuje nejméně jeden rok intenzivního tréninku, kdy důsledně studuje Buddhovo učení a dodržuje 10 bodů výcviku a další řádová pravidla. Po dovršení 20 let věku může teprve získat vyšší ordinaci bhikkhunī.

Fáze 4: Dalším krokem je trénink na bhikkhunī (sikkhamānā), který trvá jeden rok a je důležité při něm důsledně studovat a neporušit základní řádová pravidla.

Fáze 5: Po minimálně dvouletém tréninku může být sikkhamānā plně vysvěcena na bhikkhunī. Poté složí sliby, že bude následovat 311 pravidel stanovených v theravāda bhikkhunī vinaya.

Mnišský život

Mnišská komunita, nazývaná tradičně pālijským výrazem Saṅgha, je živým nositelem a pokračovatelem theravādové tradice. Mniši a mnišky žijí záměrně v ústraní, v klášterech, kde mají ty nejlepší podmínky pro svou praxi. Mají pevný denní režim a žijí velmi skromně. Žijí zde čisté a tiché životy. Velkou část svého času věnují výuce Dhammy, sdílení moudrosti a pomoci laickým praktikujícím na jejich duchovní cestě. Nošení roucha není starodávným reliktem, ale vyjádřením kontinuity mnišského řádu a nově přijaté identity. Ušlechtilé mlčení neznamená omezení komunikace ani se nejedná o samoúčelné pravidlo. Naopak je to jediný způsob, jak dovedně praktikovat a dosáhnout lepšího soustředění. 

Vinaya | Pravidla

Mniši a mnišky jsou vázáni souborem pravidel stanovených v Buddhových časech nazývaných vinaya. Bhikkhunī dle vinayi dodržují 311 mnišských pravidel. Tato pravidla předal Buddha svým žákům, kteří je shromáždili a uchovali do dnešní doby. Vinaya zajišťuje rovné zacházení s muži a ženami.

 

Vezmeme-li v úvahu kulturní kontext, ve kterém Buddha žil, můžeme říci, že ženy byly v nižší sociální pozici než muži a byly obvykle považovány za nečisté. Z tohoto důvodu byla pravidla stanovená Buddhou ve vinaya zpočátku společností těžko přijímána. Například mnišky (bhikkhunī) nemohou být redukovány aby pouze vykonávaly původně tradiční ženské role (vaření a úklid). Vinaya umožňuje bhikkhunīm praktikovat stejný plnohodnotný spirituální život, jaký praktikují mnichové.

Piṇḍapāta | Almužna

Bhikkhunī a bhikkhu přijali cestu odříkání, pro kterou jsou vázáni přísným souborem pravidel stanovených Buddhou, aby dosáhli pravé moudrosti a konečného osvobození. Protože jsou ordinovaní, nemají žádný majetek a nesmí jíst ani přijímat to, co jim není dáno. Vzhledem k tomu, že dávání je v buddhismu jedním z nejvyšších zdrojů zásluh, chodí mniši a mnišky pokorně, trpělivě a tiše každý den po ulici se svou prázdnou mísou, aby je laici mohli obdarovat jídlem a tím získali zásluhy. Z této praxe mají prospěch jak mniši a mnišky, tak i laičtí praktikující. Mniši a mnišky dostávají jídlo pro svůj každodenní život a laici shromažďují zásluhy (puñña) za své laskavé jednání. V některých zemích stojí mniši a mnišky místo chůze tiše u dveří laické komunity a trpělivě čekají na obdarování jídlem.

© 2019 · Karuṇā Sevena | Web by Evoke