maranasati 3.jpg

Sledování smrti je praxe vipassanā, kterou by měl meditující rozvíjet, přičemž by měl mít na paměti vnímání pomíjivosti, utrpení a fenomenality vlastní existence. Je to jedno ze čtyř témat seskupených mezi deseti připomínáními (anussati), která jsou nejvhodnější pro člověka s intelektuálními dispozicemi. V kontextu znovuzrození je smrt definována jako odříznutí životní schopnosti jedné formy existence. Tímto slovem tedy není míněn žádný z následujících tří typů smrti:

  • úplné zastavení života, tj. to je odchod posledního projevu arahata ve světě změn;

  • chvilkové odumírání, tj. přerušování okamžik od okamžiku mentálních a fyzických procesů;

  • smrt nedýchajících předmětů, což je výraz běžně používaný, když se mluví o mrtvém stromu, inertním kovu apod.

 

Meditace smrti: úryvek z knihy Emptying the Rose-Apple Seat

Podle Abhidhammy je příchod smrti čtverý:

  • Vypršení délky života (āyukhaya). Taková smrt nastává u bytostí v těch sférách existence, kde je délka života ohraničena určitou hranicí. V lidské sféře by se tím měla rozumět smrt v pokročilém věku z přirozených příčin. Není-li produktivní kamma v okamžiku smrti ještě vyčerpána, může kammická síla vyvolat další znovuzrození na téže úrovni nebo na některé vyšší úrovni podle toho, jak člověk žil dříve.

 

  • Vypršením produktivní kammické síly (kamma-khaya). K tomuto druhu smrti dochází tehdy, když kamma vytvářející znovuzrození vyčerpá během životního období svou sílu a jsou zde příznivé podmínky pro prodloužení života.

 

  • Současným vyprcháním obou (ubhayattha).

 

  • Zásahem ničivé kammy (upeccheda-kamma). Takto se označuje smrt, která nastane ještě před uplynutím délky života.

 Metoda Meditace

Oba druhy smrti jsou v této praxi nahlíženy a vzpomínka na ně pak představuje uvědomování si smrti. Abychom mohli tuto praxi rozvíjet, měli bychom sedět v ústraní a soustředit pozornost na myšlenku: "nastane smrt, životní schopnost bude přerušena", nebo jednodušeji "smrt, smrt" (maraṇaṃ, maraṇaṃ). Opakování některého z těchto výrazů bude tvořit úvodní cvičení. Aby se člověk cvičil správně, měl by jeho všímavost doprovázet pocit naléhavosti jako v situaci "života a smrti". Člověk by se měl vyvarovat připomínání smrti osob, ať už blízkých, nepřátel nebo těch, vůči nimž byl lhostejný. Při vzpomínce na smrt milovaných osob vzniká smutek; při vzpomínce na smrt nepřátelských osob vzniká radost nebo bezcitnost; při vzpomínce na smrt lidí, vůči nimž je člověk lhostejný, nevzniká pocit naléhavosti; při pomyšlení na vlastní smrt však vzniká strach. Postupujeme-li správným způsobem, překážky zmizí, ustaví se uvědomění (sati), jejímž předmětem je smrt a dosáhne se soustředění.

 Pokud vám to nepomáhá, můžete o smrti uvažovat těmito osmi způsoby:

  • Je třeba si uvědomit, že stejně jako ozbrojený vrah přichází k člověku se slovy "zabiju tě", také smrt se blíží a ohrožuje všechny živé bytosti.

 

  • Nebo lze uvažovat takto: "Tak jako končí veškerý blahobyt a úspěch na tomto světě, tak končí i blahobytný život".

 

  • Ze smrti druhých lze vyvodit vlastní smrt. "Všichni význační lidé v minulosti, kteří měli velkolepost, zásluhy, moc, sílu a vzdělanost, zemřeli smrtí; ti, kteří dosáhli nejvyššího stavu duchovního pokroku, jako buddhové a arahantové, také zemřeli; stejně jako oni musím zemřít i já."

 

  • "V každém případě je smrt nevyhnutelná, protože toto tělo podléhá všem příčinám smrti, jako jsou stovky nemocí i jiná vnější nebezpečí. Kterékoli z nich může tělo kdykoli postihnout a způsobit jeho zánik." Na smrt je tedy třeba vzpomínat prostřednictvím těla a jeho odpovědnosti vůči mnoha nebezpečím.

 

  • Život bytostí je spjat s nádechem a výdechem, se čtyřmi pozicemi, se správnou teplotou a s jídlem. Život pokračuje pouze do té doby, dokud je podporován pravidelným fungováním dechu; když tento proces ustane, člověk umírá. Život pokračuje, dokud je podporován chůzí, stáním, sezením a ležením; vyžaduje také správnou míru tepla a chladu a musí být podporován potravou. Pokud je některá z těchto podmínek nevyvážená nebo selže, život končí. Takto bychom si měli připomínat smrt, když uvážíme křehkost života a jeho závislost na těchto věcech.

 

  • Život na tomto světě je nejistý, protože jej nelze určit co do času, příčiny, místa ani osudu. Nelze jej omezit na pravidla. Život může selhat v kterémkoli bodě nebo okamžiku. Nemoc také nelze určit, jako např. "Na tento druh nemoci umírají pouze bytosti, ale na jiný ne", neboť lidé umírají na jakýkoli druh nemoci. Čas smrti je také neznámý, protože jej nelze určit. Neznámé je také místo, kde má tělo ležet a místo, kde se člověk znovu narodí. Na smrt je tedy třeba nahlížet s tím, že těchto pět věcí je nejistých.

 

  • Lidský život je krátkého trvání. I kdyby se člověk dožil sta let, stejně jednou skončí.

 

  • Život živé bytosti trvá pouze po dobu jediného myšlenkového okamžiku. Jakmile tato myšlenka ustane, říká se, že bytost zaniká.

Život, osobnost, potěšení a bolest

jsou spojeny v jediném vědomém okamžiku;

náhle odejde a už se nikdy nevrátí.

(Višuddhimagga VIII.38)

Dokud trvá kontinuita vědomí, trvá i kontinuita života. Jakmile vědomí v individuálním organismu přestane fungovat, zaniká i život. Tak by se mělo rozvíjet uvědomění vůči smrti soustředěním se na povahu vědomí a na drobná umírání a zrození, která přichází okamžik od okamžiku.

 

Když meditující rozjímá o smrti jedním z těchto osmi způsobů, ustaví se bdělost, jejímž předmětem je smrt; překážky zmizí a jhānické faktory přinesou klid. Jelikož je smrt přirozenou událostí a často příčinou úzkosti, je bdělost o ní produktivní pouze tehdy, pokud soustředění na ni a jhānické faktory nevedou k pohroužení. I chvilka této meditační praxe s náležitou pozorností přináší velké plody. Ten, kdo se věnuje této meditaci, je vždy bdělý a méně se těší z jevového světa. Člověk se vzdává touhy po životě, odsuzuje zlé jednání, je zbaven touhy po životních potřebách a jeho chápání pomíjivosti se stává jasným. V důsledku toho si člověk uvědomí utrpení a neosobní povahu existence. V okamžiku smrti je člověk zbaven strachu a zůstává pozorný a vyrovnaný sám se sebou. Pokud člověk v tomto životě nedosáhne stavu bezsmrtnosti (nibbāny), po zániku těla ho čeká šťastný osud.

Dr. Rewata Dhamma Sayado: z knihy Emptying the Rose-Apple Seat